Je ta tuze tvořivá,
přesto hodně z nás ji nepozná.
Láska,
dává přednost životu a přece respektuje,
když si život nevolíš,
jen si prosím uvědom,
s kým to vlastně zápolíš.
V 3D světě je lásky pořád málo,
rozhodně mín, než bych chtěl,
a než se mi před inkarnací zdálo.
Jako by snad všichni byli proti životu,
a volí si smutnou, temnou slepotu.
Neznají hřejivý pocit u srdce,
když zase přijdou Vánoce.
Já věřím, věřím ve světlo,
věřím, že se ve mě nespletlo.
Rozplétám životní děj i hádanku,
snad ještě dnes budu mít tebe,
a zítra aspoň pohanku.
Tak dej má lásko sázku na lásku,
můj život visí už jen na vlásku.
Ve sněhu stopy jsou ještě bílé,
jistě ještě přijde moje chvíle,
než je vítr rozfouká,
než zažene tě do kouta,
zapal svíčku, zapal plamen,
jako v krbu teplých kamen,
roztaj a ohřej srdce do sytosti,
nejsem ten, kdo zláme tvoje kosti.
A s jarem zazní nové písně ptačí,
to když v lese srnky zaskotačí,
že zase mají barvu zelenou,
neříkám, že mě to takto stačí,
ale už vím, kde mě bota tlačí,
vždyť jsem našel tebe,
a tys mou ozvěnou, to bude mou proměnou.
Teď už jen proměnit i tebe,
ať jsi moje modré nebe.