Duch, entita, egregor

Lidské tělo zůstává i dnes z velké části neprobádané. Nejsme totiž tvořeni jen tím, co je vidět, ale i těly, která jsou lidskému zraku skrytá. Víme, že mezi nám žijí lidé, co vidí auru. Aura je energetické pole, kolem člověka. Dnes už se dá aura dobře vyfotografovat, tak to mají skeptici opravdu smůlu. Přišel čas, kdy už se musí s pravdou ven, kdy už se to neututlá.

Aura není zázrak, je to fyzikální fakt. Vlnová délka světla je veličinou, která definuje hranice lidského zraku a určuje, co vnímáme jako pozorovatelný objekt naší 3D reality. Co má vlnovou délku, má i svoji frekvenci, česky kmitání. Je-li kolem nás jiné energetické pole, třeba radiových vln. Například Český rozhlas stanice Vltava má kmitočet svého vysílače v Brně 90,4 MHz, zatím co lidské oko vidí jen určitý výřez, přibližně vlnové délky v rozsahu přibližně 380 až 750 nanometrů. Takže člověk radiové vlny vidět nedokáže.

Vše, co vibruje mimo tento rozsah – ať už jde o infrazvukové rezonance kolem 18,9 Hz, nebo jemno-hmotná pole za hranicí viditelného spektra – zůstává pro běžné vědomí skryté, přestože to tvoří nedílnou součást naší širší reality.

Existují zejména při nedořešené karmě, přivtělí se na člověka a nedají pokoj. Lékařskými přístroji se zatím detekovat nedají.

Vidět ducha pouhým okem nemůžeme, i přesto jsou v hojné míře běžně mezi námi. A nejen to – bytostí, egregorů, entit a obecně různých nízkovibračních energií je velké množství. Na opačné straně spektra pak stojí vysokovibrační energie, jako jsou například takzvaní nanebevzetí mistři, andělé nebo archandělé.