O náboženském minimalistickém životním prostoru

Představte si na malou chvilku, že jste jste mravencem. Mravenec, podobně jako člověk je velmi kolektivní tvor. V kolektivu je prožívání našeho života radostí. Dalo by se říci, že zmenšíme-li kolektiv na komunitní uspořádání, vytvoříme ještě menší populační skupinu obyvatel celkového žijícího kolektivu.

Komunita mravenců černých bude v detailním drobnohledu specializovaného biologa úplně jinou komunitou, než komunita mravenců rezavých. Každý má své zastoupení, každý má svou práci, kterou vykonává a chce ji vykonávat dobře, aby přežil.

Věděli jste, že? Souboje mezi mravenci černými a rezavými jsou v českých zahradách velmi běžné. Mravenec černý bývá agresivnější a díky lepší organizaci dokáže často porazit i o něco větší mravence rezavé.

Nyní se podíváme na vybavení a výzbroj jednotlivých mravenčích komunit. Každý mravenec je totiž těžce teritoriální a je zajímavé pozorovat jakými taktikami a fyzickou výzbrojí případně napadají sami sebe.

1. Mravenec černý (Lasius niger) – „Strategický organizátor“

Tenhle mravenec, kterého potkáváš na chodnících, nesází na hrubou sílu jednotlivce, ale na přečíslení.

• Strategie: Jakmile narazí na kořist (nebo nepřítele), okamžitě vypustí poplašný feromon. Během pár minut je na místě „černý mrak“ dělnic.
• Způsob lovu: Kořist doslova obestoupí, znehybní ji tím, že ji koušou do nohou a tykadel, a pak ji společně odtáhnou. Jsou to mistři v logistice.

2. Mravenci rezaví (rod Myrmica) – „Těžká kavalérie“

Tihle mravenci jsou na rozdíl od těch černých vybaveni funkčním žihadlem.

• Strategie: Jsou to spíše samotáři nebo lovci v malých skupinách. Jsou agresivní a nebojácní.
• Způsob lovu: Pokud narazí na hmyz nebo jiného mravence, nepřítele zakousnou mandibulami (kusadly) a do měkkých částí těla mu uštěpí žihadlo s jedem. Pro ostatní hmyz je to velmi rychle paralyzující.

3. Mravenec lesní (Formica) – „Chemický dělostřelec“

To jsou ti, co staví velká kupovitá mraveniště. Jsou to elitní lovci našich lesů.

• Strategie: Mají výborný zrak a dokážou se pohybovat velmi rychle.
• Způsob lovu: Jejich hlavní zbraní je kyselina mravenčí. Na kořist nejdříve kousnou, aby udělali ránu, a pak do ní z konce zadečku vystříknou spršku kyseliny. Dokážou ji stříkat i na dálku několika desítek centimetrů, což funguje jako chemický útok na nervovou soustavu nepřítele.

Jak vidíme z textu výše, rafinovanost a vynalézavost je znakem svého druhu, který každý má své místo v našem rozmanitém ekosystému. Mravenci jsou nejúčinnější úklidovou četou planety. Neustále pátrají po mrtvém hmyzu, zbytcích živočichů a hnijícím rostlinném materiálu. Jsou to zpracovatelé biologického odpadu, čímž snižují a brání tvorbě nemocí a plísní v přírodě. Zúrodňují a provzdušňuji půdu dokonce více než žížaly a rozptylují semínka některých rostlin, které pak rostou na jiném místě než mateční rostlina.

Pokud jste tak trochu zahrádkáři jako se snažím být v malém i já, mravenci pro nás mají jednu nectnost. Kamarádí se mšicemi, a nosí je na naše stromy a keře i květiny. Doslova si je tak pěstují a potom, co mšice poškodí rostlinu je doslova „dojí“ pro sladkou medovici a dokonce je brání před slunéčky sedmitečnými. Pro mravence je to sice skvělý zdroj energie, ale pro naše růže už méně.

A ještě poslední zajímavost a paralela. Existuje i mravenec loupeživý (Polyergus rufescens), který neumí sám ani jíst. Jeho jedinou strategií je bleskový útok na hnízda jiných mravenců, kde ukradne kukly, o které se pak v jeho hnízdě musí starat „otroci“.

Nyní se vrátíme k biologickému vnímání vědomí v člověčím těle, protože z náboženství víme, že existuje duše.

Mraveniště věrných: Proč nás náboženství rozděluje místo sjednocení?

Při pohledu do trávy vidíme fascinující svět mravenců. Tisíce drobných tělíček pracujících v dokonalém řádu. Ale stačí, aby se potkala kolonie mravence černého s kolonii mravence rezavého, a začíná nelítostná válka. Proč? Protože každý hájí své teritorium, svou „jedinou pravdu“ a svůj zdroj potravy.

Podobnost s lidským světem náboženských skupin je až mrazivá. Místo aby spiritualita lidi spojovala v jeden vědomý celek, náboženství se často chovají jako oddělená mraveniště, která mezi sebou válčí o to nejcennější: lidskou duši.

Královna jako srdce dogmatu

V katolické církvi můžeme vidět paralelu v „duši Vatikánu“. Podobně jako mravenčí královna, i tato instituce je biologickým a energetickým centrem kolonie. Dělnice (věřící) ji chrání, vyživují a bez ní se jejich svět hroutí. Královna určuje pach hnízda – kdo nevoní jako my, je nepřítel. Tato fixace na jednu jedinou „Královnu“ (dogma) však vytváří bariéry, které lidstvo rozdělují na „my“ a „oni“. A tak se jedni nazývají věřící a druzí nevěřící, ale všichni jsou to stejně důležití lidé.

Války o detaily: Zatímco se mravenci handrkují o každý kousek teritoria, náboženské skupiny se přou o dogmata, výklady písem a rituály. Jsou to „chemické války“ o detaily, které nám unikají, zatímco nám uniká podstata – že jsme všichni součástí jedné louky, jednoho Vesmíru.

Je důležité vědět čemu věřit a proč.