Když nemusíme spěchat,
to se pak dějí věci,
zatím co si hromadíme věci,
jsme jako ježek v kleci,
a ty haraburdí v naší kleci,
nepouští nás ven.
Sžírají nás zevnitř,
a ty víš, že musíš z města ven,
jinak zemřeš ve své kleci,
a z transformace zbyl jen sen.
To se pak dějí věci,
když uklidíme svoje věci,
vystoupíme z klece ven,
a začne znovu svítit den.
Ne není to sen,
je to tvrdá realita,
haraburdí, ach ta absurdita.
Není snadné uvidět,
když si z haraburdí tvoříš vlastní svět,
v kleci nevoní ti květ,
kéž by ptáci mohli pět.