Mám rád jednoduchá přirovnání, které každý známe. Tak například když si češeme vlasy. Nejde tedy jen o to, že sami před sebou i ve společnosti budeme z venčí vypadat lépe, ale zároveň s tím si můžeme prožít krásný pocit uvnitř nás.
My ale často spěcháme, a tak na uvědomění zbývá jen chvilička. Ale neříkejte, že to nejde. Nepotřebujeme žádné super techniky, stačí naše vlastní vědomá myšlenka, v momentě kdy uchopíme hřeben.
Každý se můžeme zpozdit o pár vteřin zastavení naší mysli v přítomném okamžiku, kdy v hlavě pocítíme první tah hřebenem spojeného s pěkností. A pokud nám to na poprvé opravdu nejde nejde, můžeme to začít trénovat.
A když potom jedeme z práce domu, můžeme si pocit doteku hřebenu v našich vlasech zvědomit, znovu ho aktivovat. Dostaví se.
Každá proměna z neuspořádanosti do uspořádanosti, je malou soukromou transformací.
To se pak dějí věci
Když nemusíme spěchat,
to se pak dějí věci,
zatím co si hromadíme věci,
jsme jako ježek v kleci,
a ty haraburdí v naší kleci,
nepouští nás ven.
Sžírají nás zevnitř,
a ty víš, že musíš z města ven,
jinak zemřeš ve své kleci,
a z transformace zbyl jen sen.
To se pak dějí věci,
když uklidíme svoje věci,
vystoupíme z klece ven,
a začne znovu svítit den.
Ne není to sen,
je to tvrdá realita,
haraburdí, ach ta absurdita.
Není snadné uvidět,
když si z haraburdí tvoříš vlastní svět,
v kleci nevoní ti květ,
kéž by ptáci mohli pět.
Soukromá transformace,
kterou každý známe, tak teď si ji vychutnáme,
hezký den.
Pro další inspiraci můžete nahlédnout sem: Život v 5D